Šachová Škola Pat a Mat

Vítejte na nově zrekonstruovaných stránkách Šachové Školy Pat a Mat.

Šachový Velikáni

Přehled mistrů světa

 

Každý šachista, který chce hrát šachy dobře, by se měl seznámit s tvorbou vynikajících velmistrů historie. Proto jsme pro Vás připravili medailónky mistrů světa v šachu. Přehled končí Kasparovem, který prohrál v neoficiálním souboji o titul mistra světa s Kramnikem. Navíc jsou ještě  mistři světa FIDE (posledním je Anand), kteří o tento titul bojují každý rok.

 

Wilhelm Steinitz se narodil 14. května 1836 v Praze. Již v mládí se stal nejlepším hráčem rakouské monarchie. Po mezinárodním turnaji v Londýně 1861 zůstal v Anglii, která v té době byla nejvyspělejší šachovou zemí světa, a porazil zde všechny nejlepší mistry. V roce 1886 porazil v zápase H. Zukertorta a stal se prvním oficiálním mistrem světa. Svůj titul obhájil proti Gunsbergovi a 2x proti Čigorinovi, ale v roce 1894 prohrál s Laskerem (prohrál též odvetný zápas v roce 1896). W. Steinitz zemřel 12. srpna 1900 v New Yorku. Nebyl pouze vynikající hráč, ale jako první stanovil zásady poziční hry, které platí dodnes. Dokázal také, že útočit může pouze ten hráč, který má převahu a že proti nepřipravenému útoku se lze dobře bránit. Všichni současní mistři a velmistři musí ovládat Steinitzovu teorii poziční hry (o slabých polích, o dvojici střelců ...) a jsou tudíž Steinitzovými žáky!

 

Steinitz - Bardeleben, Hastings 1895:

 

1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sc4 Sc5 4.c3 Jf6 5.d4 exd4 6.cxd4 Sb4+ 7.Jc3 d5?! 8.exd5 Jxd5 9.0-0 Se6 10.Sg5 Se7 11.Sxd5 Sxd5 12.Jxd5 Dxd5 13.Sxe7 Jxe7 14.Ve1 f6 15.De2 Dd7 16.Vac1 c6? 17.d5!! cxd5 18.Jd4 Kf7 19.Je6 Vhc8 20.Dg4 g6 21.Jg5+! Ke8 22.Vxe7+!! Kf8! 23..Vf7+!! Kg8 24.Vg7+ Kh8 25.Vxh7+ a černý se vzdal.

 

Emanuel Lasker se narodil 24. prosince 1868 v Německu. V roce 1894 porazil v zápase o titul MS stárnoucího Steinitze a svůj titul několikrát obhájil a ztratil ho až roku 1921 v souboji s Capablancou. Byl tedy mistrem světa neuvěřitelných 27 let! Vyhrál mnoho mezinárodních turnajů a výborně hrál až do pozdního věku - ještě v roce 1935 byl 3. v Moskvě a za sebou zanechal o mnoho let mladší mistry (i Capablancu). Po emigraci zemřel 13. ledna 1941 v USA. Lasker jako první pochopil, že dobře hrát šachy umí mnoho velmistrů, ale velice často rozhoduje psychika. Byl výborným psychologem a takřka vždy zahrál tah nikoli objektivně nejlepší, ale soupeři nejvíc nepříjemný, a proto nejúčinnější. Jedna z jeho knih se jmenuje "Zdravý lidský rozum v šachové hře" - což bylo také jeho krédo. Lasker vynikal též v bridži, dámě, go a dalších logických hrách, zabýval se filozofií, byl blízkým přítelem A. Einsteina. I z jeho partií se učíme dodnes.

 

Lasker - Capablanca, Petrohrad 1914:

 

 

1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sb5 a6 4.Sxc6 dxc6 5.d4 exd4 6.Dxd4 Dxd4 7.Jxd4 Sd6 8.Jc3 Je7 9.0-0 0-0 10.f4 Ve8 11.Jb3 f6 12.f5! b6 13.Sf4 Sb7 14.Sxd6 cxd6 15.Jd4 Vad8 16.Je6 Vd7 17.Vad1 Jc8 18.Vf2 b5 19.Vfd2 Vde7 20.b4 Kf7 21.a3 Sa8 22.Kf2 Va7 23.g4 h6 24.Vd3 a5 25.h4 axb4 26.axb4 Vae7 27.Kf3 Vg8 28.Kf4 g6 29.Vg3 g5+ 30.Kf3 Jb6 31.hxg5 hxg5 32.Vh3! Vd7 33.Kg3 Ke8 24.Vdh1 Sb7 35.e5! dxe5 36.Je4 Jd5 37.J6c5 Sc8 38.Jxd7 Sxd7 39.Vh7 Vf8 40.Va1 Kd8 41.Va8+ Sc8 42.Jc5 a černý se vzdal

 

 

José Raoul Capablanca se narodil 19. listopadu 1988 v bohaté kubánské rodině v Havaně. Šachy se naučil hrát velice brzy (asi ve 4 letech) a jeho šachová síla také rostla velmi rychle. Roku 1909 rozdrtil v zápase F. Marshalla 8:1 při 14 remízách a stal se nejlepším hráčem Ameriky. V roce 1911 vyhrál velice silný turnaj v San Sebastianu, avšak na zápas s  Laskerem si musel počkat až do roku 1921. I v tomto zápase zvítězil lehce a zdálo se, že bude mistrem světa velmi dlouho. Snad tomu uvěřil i on sám a na zápas s Aljechinem v roce 1927 se nepřipravil a i když byl favoritem, odešel poražen. I nadále dosahoval výborných turnajových výsledků, k odvetnému zápasu se však již nedostal. Zemřel 8. března 1942. Capablanca byl největším přírodním talentem šachové historie a problémy, nad kterými ostatní dlouho přemýšleli řešil velice lehce. Z jeho partií se učíme především technice šachové hry.

 

Bernstein - Capablanca, Moskva 1914:

 

1.d4 d5 2.c4 e6 3.Jf3 Jf6 4.Jc3 Se7 5.Sg5 0-0 6.e3 Jbd7 7.Vc1 b6 8.cxd5 exd5 9.Da4?! Sb7 10.Sa6 Sxa6 11.Dax6 c5 12.Sxf6 Jxf6 13.dxc5 bxc5 14.0-0 Db6 15.De2 c4! 16.Vfd1?! Vfd8 17.Jd4? Sb4! 18.b3 Vac8 19.bxc4 dxc4 20.Vc2 Sxc3 21.Vxc3 Jd5! 22.Vc2 c3 23.Vdc1 Vc5 (k tomuto postavení si nachystal Capablanca nádhernou kombinaci,která vede k závěru, který patří k neumělečtějším a nejdramatičtějším, jaký kdy byl spatřen v utkání dvou mistrů) 24.Jb3 Vc6 25.Jd4 Vc7 26.Jb5 Vc5 27.Jxc3? Jxc3 28.Vxc3 Vxc3 29.Vxc3 (a závěrečný tah už známe) Db2!! a bílý se vzdal.

 

Alexandr Aljechin se narodil 31. října 1892 v Moskvě. Mistrovský titul získal v 17 letech a i nadále se zlepšoval. Když v roce 1927 došlo k jeho souboji o titul MS s Capablancou, věřil mu jen málokdo. Aljechin se však na tento zápas výtečně připravil a po třech měsících těžkého boje zvítězil. Poté byl dlouhou dobu jasně nejlepším hráčem světa a své soupeře v partiích doslova deklasoval. V roce 1935 však překvapivě prohrál  s Euwem v zápase, kde mu selhaly nervy a ve kterém měl také problémy s životosprávou. Šachový svět ho zcela odepsal, ale v roce 1937 Aljechin v odvetném zápase zvítězil a stal se opět mistrem světa, kterým byl až do své smrti 25. března 1946. Aljechin tedy zemřel jako jediný neporažený mistr světa a je vzorem pro všechny šachisty nejen svým vynikajícím kombinačním talentem, ale především velkou pracovitostí a vůlí, která ho dovedla k fantastickým úspěchům sportovním i tvůrčím.

 

Réti - Aljechin, Baden-Baden 1925:

 

1.g3 e5 2.Jf3 e4 3.Jd4 d5 4.d3 exd3 5.Dxd3 Jf6 6.Sg2 Sb4+ 7.Sd2 Sxd2+ 8.Jbxd2 0-0 9.c4! Ja6 10.cxd5 Jb4 11.Dc4 Jbxd5 12.Jb3 c6 13.0-0 Ve8 14.Vfd1 Sg4 15.Vd2 Dc8 16.Jc5 Sh3 17.Sf3 Sg4 18.Sg2 Sh3 19.Sf3 Sg4 20.Sh1?! h5! 21.b4 a6 22.Vc1 h4 23.a4 hxg3 24.hxg3  Dc7 25.b5 axb5 26.axb5 Ve3!! 27.Jf3? cxb5 28. Dxb5  Jc3 29.Dxb7 Dxb7 30.Jxb7 Jxe2+ 31.Kh2 Je4!! 32.Vc4! Jxf2!! 33.Sg2 Se6 34.Vc2 Jg4+ 35.Kh3 Je5+ 36.Kh2 Vxf3! 37.Vxe2 Jg4+ 38.Kh3 Je3+ 39.Kh2 Jxc2 40.Sxf3 Jd4 a bílý se vzdal (41.Vf2 Jxf3+ 42.Vxf3 Sd5)

 

Max Euwe se narodil 20. května 1901 v Amsterodamu a od poloviny 20. let patřil k předním světovým velmistrům. V roce 1935 se pečlivě připravil na svůj životní zápas a dokázal využít Aljechinovy indispozice, porazil ho a stal se 5. mistrem světa šachové historie. V odvetném zápase r. 1937 sice prohrál, avšak i tak mu patří velké uznání. M. Euwe byl velikým teoretikem šachu a za svůj dlouhý život (zemřel 26. listopadu 1981) vydal několik desítek knih o zahájení, ale i střední hře a koncovkách. Euwe se také zasloužil o velkou popularitu šachu v Holandsku - dnes se zde pořádá řada světových velmistrovských turnajů.

 

Euwe - Aljechin, 26.partie zápasu 1935 (perla Zandvoortu)

 

1. d4 e6 2.c4 f5 3.g3 Sb4+ 4.Sd2 Se7 5.Sg2 Jf6 6.Jc3 0-0 7.Jf3 Je4 8.0-0 b6 9.Dc2 Sb7 10.Je5 Jxc3 11.Sxc3 Sxg2 12.Kxg2 Dc8 13.d5! d6 14.Jd3 e5 15.Kh1 c6 16.Db3 Kh8 17.f4 e4 18.Jb4! c5 19.Jc2 Jd7 20.Je3 Sf6 21.Jxf5! Sxc3 22.Jxd6 Db8 23.Jxe4 Sf6 24.Jd2! g5! 25.e4 gxf4 26.gxf4 Sd4 27.e5 De8 28.e6 Vg8 29.Jf3 Dg6 30.Vg1 Sxg1 31.Vxg1 Df6? 32.Jg5! Vg7 33.esd7 Vxd7 34.De3 Ve7 35.Je6 Vf8 36.De5 Dxe5 37.fxe5 Vf5 38.Ve1 h6 39.Jd8  Vf2 40.e6 Vd2 41.Jc6 Ve8 42.e7 b5 43.Jd8 Kg7 44.Jb7 Kf6 45.Ve6+ Kg5 46.Jd6 Vxe7 47.Je4+ a černý se vzdal.

 

 

Michail Botvinnik se narodil 17. srpna 1911 a již v 30. letech 20. století dosáhl řady vynikajících výsledků. Po 2. světové válce, po Aljechinově smrti, zvítězil v r. 1948 v turnaji 5 vybraných velmistrů a stal se mistrem světa. Později prohrál v zápasech se Smyslovem a Talem, oba však v odvetě porazil a držel svůj čestný titul. Až prohra s Petrosjanem znamenala konec jeho vlády, protože mezinárodní šachová federace FIDE mezitím zrušila právo mistra světa na odvetný zápas. Botvinnik vynikal především analytickými schopnostmi, a proto jsou sbírky jeho komentovaných partií klenotem a skvělou učebnicí šachu. Botvinnik se také až do pozdního věku (zemřel 5. května 1995) věnoval trenérské práci, jeho šachovou školou prošli mimo jiné Karpov i Kasparov!

 

Botvinnik - Capablanca, AVRO turnaj 1938:

 

 

1.d4 Jf6 2.c4 e6 3.Jc3 Sb4 4.e3 d5 5.a3 Sxc3+ 6.bxc3 c5 7.cxd5 exd5 8.Sd3 0-0 9.Jge2 b6 10.0-0 Sa6 11.Sxa6 Jxa6 12.Sb2 Dd7 13.a4 Vfe8?! 14.Dd3 c4 15.Dc2 Jb8 16.Vae1 Jc6 17.Jg3 Ja5 18.f3 Jb3 19.e4 Dxa4 20.e5 Jfd7 21.Df2 g6 22.f4 f5 23.exf6 Jxf6 24.f5 Vxe1 25.Vxe1 Ve8 26.Ve6 Vxe6 27.fxe6 Kg7 28.Df4 De8 29.De5 De7 30.Sa3!! Dxa3 31.Jh5! gxh5 32.Dg5+ Kf8 33.Dxf6+ Kg8 34.e7. Dc1+ 35.Kf2 Dc2+ 36.Kg3 Dd3+ 37.Kh4 De4+ 38.Kxh5 De2+ 39.Kh4 De4+ 40.g4 De1+ 41.Kh5 a černý se vzdal

 

 

Vasilij Smyslov se narodil 24. března 1921 v Moskvě a s tímto městem jsou také spjaty vrcholy jeho kariéry. Už v roce 1948 zde obsadil 2. místo v turnaji 5 nejlepších hráčů o MS za Botvinnikem. S ním pak hrál také 3 zápasy - v roce 1954 nerozhodný (Botvinnik tak obhájil svůj titul), v roce 1957 vyhrál Smyslov, v roce 1958 však prohrál. Byl tedy mistrem světa „jen„ rok. Co by však mnozí jiní (i velmistři) za to dali! Ještě jednou se však Smyslov dostal takřka až na vrchol - v roce 1984 (v 63 letech) prohrál až ve finále turnaje kandidátů s Kasparovem. Smyslov hraje výborně až dodnes. V jeho partiích bychom našli mnoho zdánlivě jednoduchých pozic, kterým však rozumí mnohem lépe než většina ostatních. Smyslov též sehrál mnoho instruktivních koncovek a o koncovkách napsal klasickou učebnici.

 

Uhlmann - Smyslov, Moskva 1971

 

 

1.c4 Jf6 2.Jc3 e6 3.Jf3 b6 4.g3 Sb7 5.Sg2 Se7 6.0-0 0-0 7.d4 Je4 8.Sd2 d5 9.cxd5 exd5 10.Vc1?! Jd7 11.Sf4 c5 12.dxc5 Jxc3! 13.bxc3 Jxc5 14.Se5 Ve8 15.Ve1 Je4 16. Da4 a6 17.c4 Sc5 18.e3? dxc4 19.Dxc4 Vc8 20.De2 Jxf2!! 21.Dxf2 Sxf3 22.Sh3 Vxe5!! 23.Sxc8 Sc6! 24.Sh3 De8 25.Sg2 Vxe3!! 26.Kh1 Sxg2+ 27.Kxg2 De4+ 28.Kh3 De6+ 29.Kg2 Dd5+ 30. Kh3 Ve6!! a bílý se vzdal.

 

 

Michail Tal se narodil 9. listopadu 1936 v Rize. Na šachový Olymp vyletěl jako raketa - v letech 1957 a 1958 vyhrál přebor Sovětského svazu, v roce 1958 vyhrál mezipásmový turnaj, v roce 1959 turnaj kandidátů a v roce 1960 porazil v zápase o titul mistra světa zkušeného Botvinnika. Rovněž cesta dolů byla rychlá - v roce 1961 prohrál odvetný zápas a pak se už nikdy tak vysoko nedostal (snad mu v tom zabránily i vleklé zdravotní problémy). Přesto pak vyhrál ještě mnoho turnajů a především stvořil mnoho překrásných kombinací, které patří k vrcholným dílům šachového umění. Pro tyto kombinace, ale především pro svou přátelskou povahu byl velmi oblíben a domnívám se, že byl neoblíbenější ze všech mistrů světa. Bohužel 21. března 1992 zemřel a další kombinací už nás nepotěší.

 

Tal - Smyslov, turnaj kandidátů MS 1959

 

1.e4 c6 2.d3 d5 3.Jd2 e5 4.Jgf3 Jd7 5.d4 dxe4 6.Jxe4 exd4 7.Dxd4 Jgf6 8.Sg5 Se7 9.0-0-0 0-0 10.Jd6 Da5 11.Sc4 b5 12.Sd2! Da6 13.Jf5 Sd8 14.Dh4!? bxc4 15.Dg5 Jh5 16.Jh6+ Kh8 17.Dxh5 Dxa2 18.Sc3 Jf6 19.Dxf7!! Da1+ 20.Kd2 Vxf7 21.Jxf7+ Kg8 22.Vxa1 Kxf7 23.Je5+ Ke6 24.Jxc6 Je4+ 25.Ke3 Sb6+ 26.Sd4 a černý se vzdal

 

Tigran Petrosjan se narodil 17. června 1929 v Tbilisi a jeho dospívání bylo poznamenáno těžkými roky 2. světové války. Pravděpodobně i to ho naučilo skromnosti a trpělivosti. Na světovém žebříčku postupoval pomalu, avšak neustále, až v roce 1963 stanul proti Botvinnikovi v boji o titul mistra světa. Tento boj vyhrál, stejně jako zápas v roce 1966 proti Spasskému. Stejnému soupeři však již neodolal v roce 1969. Ale i po ztrátě titulu patřil až do své smrti (13. srpna 1984) do nejužší světové špičky. Tvorba Petrosjana byla neopakovatelná především výborným porozuměním pozici a předcházením všem hrozbám soupeře - z toho plynula jeho takřka "neprůstřelnost".

 

 

Spasskij - Petrosjan, 7.partie zápasu o MS 1966

 

1.d4 Jf6 2.Jf3 e6 3.Sg5 d5 4.Jbd2 Se7 5.e3 Jbd7 6.Sd3 c5 7.c3 b6 8.0-0 Sb7 9.Je5 Jxe5 10.dxe5 Jd7 11.Sf4 Dc7 12.Jf3 h6! 13.b4 g5 14.Sg3 h5 15.h4 gxh4 16.Sf4 0-0-0 17.a4? c4! 18.Se2 a6 19.Kh1 Vdg8 20.Vg1 Vg4 21.Dd2 Vhg8 22.a5 b5 23.Vad1 Sf8! 24.Jh2 Jxe5! 25.Jxg4 hxg4! 26.e4 Sd6 27.De3 Jd7 28.Sxd6 Dxd6 29.Vd4 e5 30.Vd2 f5 31.exd5 f4 32.De4 Jf6 33.Df5+ Kb8 34.f3 Sc8 35.Db1 g3 36.Ve1 h3 37.Sf1 Vh8 38.gxh3 Sxh3 39.Kg1 Sxf1 40.Kxf1 e4 41.Dd1 Jg4! 42.fxg4 f3 43. Vg2 fxg2+ a bílý se vzdal

 

 

Boris Spasskij (narozený 30. ledna 1937 v Leningradě) je stejně jako Tal nejen vynikajícím šachistou, ale také sympatickým člověkem. Již v roce 1955 se stal juniorským mistrem světa, na souboj o nejlepšího hráče planety si však musel počkat až do roku 1966. Jak již víme, tento pokus nevyšel a Petrosjan svůj titul obhájil, avšak v roce 1969 Spaskij vítězí a stává se historickým 10. mistrem světa. Po zisku tohoto titulu jakoby ztratil motivaci, a i když hrál i nadále výborně, nedokázal v roce 1972 odolat tlaku (šachovému i psychologickému) R. Fischera a musel mu vládu nad šachovým světem přenechat. B. Spasskij hraje dodnes, ale čím dál tím více jen pro radost. V poslední době se též věnuje trenérské činnosti - své zkušenosti předával mj. Shortovi, Lautierovi a dalším. Síla Spasského spočívá především v jeho všestrannosti - dokáže nebezpečně zaútočit, trpělivě se bránit, hrát koncovky .

 

Larsen - Spasskij, zápas století SSSR - zbytek světa, 1970:

 

1.b3 e5 2.Sb2 Jc6 3.c4 Jf6 4.Jf3 e4 5.Jd4 Sc5 6.Jxc6 dxc6 7.e3 Sf5 8.Dc2 De7 9.Se2 0-0-0 10.f4? Jg4! 11.g3 h5! 12.h3 h4!! 13.hxg4 hxg3 14.Vg1 Vh1!! 15.Vxh1 g2 16.Vf1 Dh4+ 17.Kd1 gxf1D+ a bílý se vzdal

 

 

  Robert Fischer (narozený 9. března 1943 v Chicagu) prokazoval už od mládí veliký talent - v 15-ti letech postoupil do turnaje kandidátů a stal se velmistrem. Hrál i v dalším turnaji kandidátů, pak však 2 cykly vynechal a k boji o MS se vrátil v roce 1970. Suverénně zvítězil v mezipásmovém turnaji, pak vyhrál 6:0 nad Tajmanovem i nad Larsenem a ve finále turnaje kandidátů porazil i Petrosjana. V roce 1972 porazil v tvrdém boji i Spasského a stal se mistrem světa. Pak se na 20 let odmlčel a nesehrál ani jednu partii. Když už se šachisté smířili s tím, že Fischer již za šachovnici neusedne, překvapil je a v roce 1992 v zápase opět Spasského porazil. Ovšem od té doby se Fischer bohužel opět turnajů nezúčastňuje a nikdo neví, co sním bude. Fischerova tvorba se vyznačovala především velkými znalostmi, které mu spolu s vynikajícím talentem a velkou láskou k šachu (bavilo ho tahat i úplně tupé pozice) pomáhaly vytvářet fantastické partie.
Robert Fischer je jedním z nejlepších hráčů 20.století i 2. tisíciletí.

 

Spasskij - Fischer, 3.partie zápasu o MS, Reykjavik 1972

 

1.d4 Jf6 2.c4 e6 3.Jf3 c5 4.d5 exd5 5.cxd5 d6 6.Jc3 g6 7.Jd2 Jbd7 8.e4 Sg7 9.Se2 0-0   10.0-0 Ve8 11.Dc2 Jh5! 12.Sxh5 gxh5 13.Jc4 Je5 14.Je3 Dh4 15.Sd2 Jg4 16.Jxg4 hxg4 17.Sf4 Df6 18.g3? Sd7 19.a4 b6 20.Vfe1 a6 21.Ve2 b5 22.Vae1 Dg6! 23.b3 Ve7 24.Dd3 Vb8 25.axb5 axb5 26.b4 c4! 27.Dd2 Vbe8 28.Ve3 h5 29.V3e2 Kh7 30.Ve3 Kg8 31.V1e2 Sxc3! 32.Dxc3 Vxe4 33.Vxe4 Vxe4 34.Vxe4 Dxe4 35.Sh6 Dg6 36.Sc1 Db1 37.Kf1 Sf5 38.Ke2 De4+ 39.De3 Dc2+ 40.Dd2 Db3! 41.Dd4 Sd3+ a bílý se vzdal.

 

 

Anatolij Karpov se narodil 23. května 1951 v uralském městě Zlatoust a ačkoliv se již od dětství věnoval šachu, nedosáhl v juniorském věku takových výsledků jako někteří jiní velmistři. K jeho cestě vzhůru mu paradoxně pomohl Fischer, který připravil Sovětský svaz o titul mistra světa a zdálo se, že předchozí mistři světa ho porazit nemohou. Z toho důvodu byl Karpov velmi podporován ( i na úkor jiných velmistrů - např. Korčného). Karpov toho dokázal využít - v roce 1973 vyhrál mezipásmový turnaj, v roce 1974 3 zápasy turnaje kandidátů, a když Fischer nenastoupil k zápasu, stal se Karpov mistrem světa! Nutno přiznat, že v budoucnu Karpov mnohokrát dokázal, že je titul MS ve správných rukou (stal se nejúspěšnějším turnajovým hráčem historie). V roce 1985 prohrál v zápase s Kasparovem a přišel o titul MS. Pak hrál se stejným soupeřem ještě 3 zápasy - všechny velmi vyrovnané, avšak Kasparov vždy titul obhájil. Karpov sehrál mnoho partií a hodně z nich je učebnicových - především techniku a poziční cit měl Karpov vždy vynikající a v zápasech s Kasparovem se Karpov naučil i větší agresivitě a dynamickému pojetí šachu, a proto jejich partie přehrávejte a studujte!

 

Karpov - Hübner, Bad Kissingen 1980:

 

1.e4 c5 2.Jf3 d6 3.d4 cxd4 4.Jxd4 Jf6 5.Jc3 a6 6.Se2 e6 7.0-0 Se7 8.f4 0-0 9.Kh1 Jc6 10.Se3 Sd7 11.De1 Jxd4 12.Sxd4 Sc6 13.Dg3 b5 14.a3 g6 15.Sf3 Dd7 16.Vad1 Db7 17.f5 e5 18.Se3 b4 19.axb4 Dxb4 20.Sg5 Dxb2 21.Vd3 Dxc2 22.Sd1 Db2 23.Sxf6 Sxf6 24.Vxd6 Sb5 25.Vf2 Dc1 26.Vxf6 Vac8 27.Vc2 Da1 28.fxg6 hxg6 29.Vd6 Vc7 30.Dxe5 Vfc8 31.Dd5 Kg7 32.Dd4+ Kh7 33.Jxb5 a černý se vzdal

 

Garri Kasparov se narodil 13. dubna 1963 v Baku. Už od dětství dosahoval vynikajících výsledků a podobně jako Tal vystoupil na vrchol velmi brzy - ve 22 letech. Na rozdíl od něj se však na vrcholu udržel, nedovolil Karpovovi vrátit se na trůn. Kasparov má i podobný styl jako Tal - agresivní a plný nástrah a kombinací a od Karpova se ve vzájemných zápasech naučil výborné technice a trpělivosti

 

 

Karpov - Kasparov, 16.partie zápasu o MS 1985:

 

 1.e4 c5 2.Jf3 e6 3.d4 cxd4 4.Jxd4 Jc6 5.Jb5 d6 6.c4 Jf6 7.J1c3 a6 8.Ja3 d5! 9.cxd5 exd5 10.exd5 Jb4 11.Se2 Sc5 12.0-0 0-0 13.Sf3?! Sf5! 14.Sg5 Ve8 15.Dd2 b5 16.Vad1 Jd3 17.Jab1 h6 18.Sh4 b4 19.Ja4 Sd6 20.Sg3 Vc8 21.b3 g5 22.Sxd6 Dxd6 23.g3 Jd7 24.Sg2 Df6 25.a3 a5 26.axb4 axb4 27.Da2 Sg6 28. d6 g4 29.Dd2 Kg7 30.f3 Dxd6 31.fxg4 Dd4+ 32.Kh1 Jf6 33.Vf4 Je4 34.Dxd3 Jf2+ 35.Vxf2 Sxd3 36.Vfd2 De3 37.Vxd3 Vc1!! 38.Jb2 Df2 Vxd1+ 40.Jxd1 Ve1+ a bílý se vzdal.

 

Zde naše představení mistrů světa  končí a ještě jednou doporučuji bližší seznámení s jejich tvorbou.

Šachy - Historie
02.11.2007 08:37, David Mrazek - zdroj wikipedia mail

Šachy (resp. šach; z perského slova šáh, panovník) jsou klasická desková hra pro dva hráče. Hra vznikla v 15. století v jižní Evropě úpravou perské hry šatrandž, následníka staré indické hry čaturanga. Šachy se hrají na šachovnici, čtvercové desce rozdělené na 8×8 polí střídavě černých a bílých. Každý hráč má na počátku hry celkem šestnáct kamenů šesti druhů: krále, dámu, po dvou věžích, střelcích a jezdcích a osm pěšců. Hráči, označovaní jako „černý“ a „bílý“ podle barvy kamenů, kterými hrají, střídavě provádějí tahy, tedy přesuny kamenů z jednoho pole na druhé. Cílem hry je mat, takové napadení soupeřova krále, které nelze odvrátit. Šachy neobsahují prvek náhody, partii rozhodují schopnosti a znalosti hráčů.

Důležitou složkou šachu je šachová teorie, která dnes má charakter vědy. V šachové kompozici se setkáváme s uměleckým aspektem šachů. Výuka a hraní šachů se doporučuje jako způsob, jak zlepšit kvalitu myšlení a rozvinout příznivé charakterové vlastnosti. Šachy jsou jednou z nejpopulárnějších her světa, kterou hrají miliony lidí jak neformálně pro zábavu, tak i v soutěžní, sportovní podobě. Šachové zápasy a turnaje se organizují od počátků této hry a k významnému rozvoji šachového sportovního života dochází od poslední čtvrtiny 19. století. První oficiální mistr světa v šachu, Wilhelm Steinitz, svůj titul vybojoval v roce 1886; jeho dnešním následovníkem je indický šachový velmistr Viswanathan Anand. Nejlepší současný český šachista je David Navara.

Ve druhé polovině 20. století začaly být v šachu používány počítače; počátcích rozvoje počítačové techniky bylo vytvoření šachového programu považováno za dobrý test schopnosti počítačů napodobit lidské myšlení. Zpočátku nedokonalé programy se postupně zlepšovaly a v roce 1997 vyhrál speciální šachový počítač firmy IBM zápas proti tehdejšímu mistru světa Garry Kasparovovi. Počítače v roli sekundantů umožnily také zlepšení přípravy šachistů a internet s sebou přinesl i růst popularity šachové hry po síti.

Za kolébku šachů se prohlašuje několik různých zemí. V současnosti se prapůvod šachové hry nejčastěji klade do Indie, protože arabské, perské i turecké označení šachů je odvozeno ze sanskrtského čaturanga, tj. „čtyři součásti vojska,“ pěchota, jízda, sloni a válečné vozy, předobrazy dnešních šachových pěšců, jezdců, střelců a věží.

V Persii, kde byla hra modifikována a přejmenována na šatrandž, nalézáme první zmínku o ní kolem roku 600 n. l. Nejstarší doložené šachové figurky jsou ze sedmého století našeho letopočtu. Kolem roku 800 se hra dostala do Číny a je tam s pozměněnými pravidly hrána pod názvem siang-čchi. Poté, co Persie byla v polovině sedmého století dobyta muslimy, rozšířil se šatrandž do celého muslimského světa. Do Evropy se počínaje devátým stoletím hra začala dostávat jak z jihu přes muslimské země, tak z východu přes Rusko. Kolem roku 1000 zde již byla všeobecně známa. Nejstarší evropský šachový text, latinská báseň Versus de scachis, je datována kolem roku 997 (šatrandži se tehdy říkalo také šachy – pozdější změna pravidel na moderní šachy neznamenala změnu jména). Někdy v téže době také vznikla dnešní šachovnice, tedy zvyk zabarvovat pole hrací desky střídavě tmavou a světlou barvou. Na Iberském poloostrově, kam hru přinesli Maurové v desátém století, vznikl ve 13. století pod vládou Alfonse X. Moudrého slavný rukopis Libro de los juegos (Kniha her), který vedle vrhcábů a kostek popisuje i šatrandž.

Jiná teorie klade vznik šachu do Číny 2. stol. př. n. l. a tvrdí, že západní šach se vyvinul ze siang-čchi nebo nějakého předchůdce této hry.


Počátky moderní hry (1450–1850)

Některé kameny v šatrandži měly mnohem omezenější možnosti pohybu než mají jejich moderní nástupci. Alfil, předchůdce střelce, skákal pouze o dvě pole po diagonále a předchůdce dámy vezír se pohyboval o jedno pole diagonálně. Pěšci neměli právo dvojkroku z výchozího postavení a na poslední řadě se směli proměnit pouze ve vezíry, tedy velice slabé figury. Byly i jiné odlišnosti, například neexistovala rošáda.

Kolem roku 1200 se tato pravidla v Itálii a Španělsku začala měnit, až kolem roku 1475 po několika velkých změnách hra dostala v zásadě tu podobu, v jaké je známá dnes. Nejnápadnější změnou byla podstatně zvýšená bojová schopnost dámy, královny, a proto se tehdy našemu šachu říkalo na odlišení od šatrandže „královniny šachy“ nebo „šach šílené královny“. Nová pravidla se rychle rozšířila po celém Západě. V zásadě se už shodovala se s dnešními pravidly s výjimkou některých ustanovení o konci hry a patu, která se lišila od místa k místu a byla ustálena až počátkem 19. století.

V té době také začal rozvoj rané šachové teorie. Nejstarší dochovaná tištěná šachová kniha, Repetición de amores y arte de ajedrez (Opakování lásky a umění hry v šachy) španělského kněze Luise Ramireze de Luceny. Tato kniha byla vytištěna v Salamance roku 1497. Lucena a další mistři 16. a 17. století jako Portugalec Pedro Damiano, Italové Giovanni Leonardo Di Bona, Giulio Cesare Polerio a Gioacchino Greco nebo španělský biskup Ruy López de Segura vytvořili základy teorie zahájení jako jsou italská hra, královský gambit a španělská hra a začali analyzovat jednoduché koncovky.

V 18. století se těžiště evropského šachového života přesunulo z jihoevropských zemí do Francie. Dva nejdůležitější francouzští šachoví mistři byli hudební skladatel François-André Danican Philidor, který objevil důležitost pěšců pro šachovou strategii, a později Louis-Charles Mahé de La Bourdonnais, vítěz slavné série zápasů s nejsilnějším britským mistrem té doby, Alexanderem McDonnellem z Irska, konané roku 1834. Centry šachového života té doby byly kavárny ve velkých evropských městech jako Café de la Régence v Paříži a Simpson's Divan v Londýně.

Během 19. století se rychle rozvíjela organizace šachového života. Vzniklo množství šachových klubů, knih a časopisů. Konaly se korespondenční zápasy mezi jednotlivými kluby, například roku 1824 hrál londýnský šachový klub proti edinburskému. Šachové problémy se staly pravidelnou součástí periodik 19. století; mezi jejich významné tvůrce se v té době počítali například Bernhard Horwitz, Josef Kling a Samuel Loyd. Roku 1843 vyšlo první z mnoha vydání nejstaršího souhrnného manuálu šachové teorie, Handbuch des Schachspiels (Příručky hry šachové), vytvořené německými šachovými mistry Paulem Rudolfem von Bilguerem a Tassilem von Heydebrand und der Lasa.


Zrození sportu (1850–1945)

První moderní šachový turnaj se konal v Londýně roku 1851 a překvapivě jej vyhrál do té doby málo známý Němec Adolf Anderssen. Anderssen byl oslavován jako nejlepší šachista své doby a jeho líbivý, energický – ale z dnešního hlediska strategicky mělký – útočný styl byl hojně napodobován. Jiskřivé kombinace, jaké obsahuje Anderssenova Nesmrtelná partie nebo Morphyho Operní hra – obě krátké přátelské partie s mnoha oběťmi – byly považovány za nejvyšší možný vrchol šachového umění.

Hlubší vhled do povahy šachu přišel se dvěma mladšími hráči. Američan Paul Morphy, výjimečné šachové zázračné dítě, během své krátké kariéry mezi roky 1857 a 1863 zvítězil nad všemi důležitými konkurenty včetně Anderssena. Morphyho úspěch byl založen na kombinaci skvělého útočného umění a zdravé strategie; intuitivně chápal, jak má správně připravit útok. Tato metoda byla později znovu objevena a popsána jiným silným mistrem a teoretikem, pražským rodákem Wilhelmem Steinitzem.

Vedle svých teoretických úspěchů Steinitz založil i další důležitou tradici: jeho triumf v zápase s vůdčím německým mistrem Johannesem Zukertortem roku 1886 se považuje za první oficiální mistrovství světa v šachu a Steinitz za prvního mistra světa. Svou korunu Steinitz ztratil roku 1894 ve prospěch mnohem mladšího hráče, německého matematika Emanuela Laskera, který si pak titul udržel 27 let.

„Zázračné dítě z Kuby“, José Raúl Capablanca (mistr světa 1921–1927), který ukončil dominanci německy hovořících šachových mistrů, upřednostňoval jednoduché pozice a koncovky; během osmi let trvajících do roku 1924 se nenašel nikdo, kdo by ho dokázal porazit ve vážné partii. Jeho nástupcem byl rusko-francouzský velmistr Alexandr Aljechin, silný útočný hráč, který zemřel roku 1946 jako jediný mistr světa, jenž si titul zachoval až do smrti. Ztratil ho ovšem na krátkou dobu dvou let 1935–1937 ve prospěch Nizozemce Maxe Euweho, v odvetném zápase ovšem Euweho porazil a titul získal zpět.

Mezi světovými válkami prošla šachová teorie revolucí takzvaného hypermodernismu, zastávaného mistry jako byli Aaron Nimcovič či Richard Réti. Hypermodernisté popírali jednoduché principy klasické Steinitzovy a Tarraschovy poziční školy: namísto přímého obsazování centra šachovnice pěšci doporučovali bojovat o centrum spíše pomocí jeho napadání figurami z dálky, což umožní snáze zaútočit proti soupeřovým pěšcům v centru.

Od konce 19. století rychle rostl počet každoročně konaných mistrovských turnajů a zápasů. Roku 1914 ruský car Mikuláš II. poprvé formálně udělil titul šachový velmistr, a sice pěti finalistům turnaje v Petrohradě (Lasker, Capablanca, Aljechin, Tarrasch a Marshall). Na tuto tradici později navázala Mezinárodní šachová federace (Fédération Internationale des Échecs, zkratka FIDE), založená roku 1924 v Paříži. Roku 1927 byl založen titul mistryně světa výhradně pro ženy: jeho první držitelkou se stala česko-anglická šachistka Věra Menčíková.


Poválečné období (po roce 1945)

Po smrti Aljechina byl nový mistr světa určen v turnaji elitních šachistů organizovaném mezinárodní šachovou federací FIDE, která od té doby zápolení o titul mistra světa řídila. Vítěz tohoto turnaje konaného v roce 1948, Michail Botvinnik, zahájil éru sovětské převahy v šachovém světě. Až do zániku Sovětského svazu se mistrem světa stal pouze jediný nesovětský šachista, Američan Bobby Fischer (v letech 1972–1975).

Předválečný neformální systém bojů o šachový trůn znamenal, že sám mistr světa rozhodoval, s kým bude hrát, a vyzyvatel byl nucen zajistit organizační náklady a cenový fond. FIDE vytvořila nový systém kvalifikačních turnajů a zápasů. Nejsilnější šachisté světa byli nasazeni do mezipásmových turnajů, kde se střetli s vítězi pásmových turnajů. Ti, kdo se umístili na předních místech v mezipásmových turnajích, pak postoupili do turnaje kandidátů, což býval nejdříve dvoukolový turnaj každý s každým, později řada zápasů hraných vylučovacím systémem. Vítěz turnaje kandidátů pak získal právo vyzvat mistra světa k zápasu o titul. Pokud byl mistr světa poražen, míval zprvu právo odvety o rok později. Celý systém fungoval s tříročním cyklem.

Botvinnik se účastnil zápasů o titul mistra světa 15 let. Svůj titul obhájil v letech 1951 a 1954. Roku 1957 prohrál s Vasilijem Smyslovem, ale titul za rok v odvetě získal zpět. Znovu ztratil titul roku 1960, kdy zvítězil litevský génius Michail Tal, fenomenální taktik a útočník. Botvinnik však byl schopen Tala o rok později v odvetě opět zdolat.

Poté FIDE právo odvety zrušila a příští mistr světa, Armén Tigran Petrosjan, génius obrany a silný poziční hráč, ho udržel po dobu dvou cyklů, 1963–1969. Jeho nástupce, Rus Boris Spasskij (mistr světa 1969–1972) byl univerzálním šachistou schopným vítězit jak čistě pozičně, tak i pomocí ostrého taktického stylu.

Příští mistrovství světa v roce 1972 bylo svědkem vystoupení prvního nesovětského finalisty od konce války, Američana Roberta Fischera, který rozdrtil své oponenty v turnaji kandidátů neslýchaným rozdílem a jasně vyhrál i titul mistra světa. Roku 1975 však Fischer odmítl obhajovat svůj titul proti vyzyvateli, mladému sovětskému velmistru Anatoliji Karpovovi, protože FIDE odmítla splnit jeho požadavky, a tak byl Karpov prohlášen mistrem světa bez boje. Svůj titul Karpov dvakrát obhájil proti Viktoru Korčnému a až do poloviny 80. let 20. století dominoval šachovému životu sérií skvělých turnajových vítězství.

Karpovova nadvláda nakonec skončila roku 1985 ve prospěch jiného sovětského hráče, Garry Kasparova. Karpov a Kasparov spolu mezi roky 1984 a 1990 vybojovali celkem pět zápasů o titul, přičemž Kasparov svůj titul vždy obhájil. Kasparov pak byl nejúspěšnějším světovým šachistou až do ukončení své závodní kariéry v roce 2005; je držitelem rekordu jak ve výšce ratingu Elo, tak v počtu období, kdy byl jedničkou světového žebříčku.

Roku 1993 se Garry Kasparov a Nigel Short rozešli s FIDE, zorganizovali svůj vlastní zápas a založili konkurenční Asociaci šachových profesionálů (Professional Chess Association, zkratka PCA). Až do roku 2006 pak existovali paralelně dva mistři světa a dva šampionáty. Mistr světa PCA (či „klasický“ mistr světa), pokračovatel steinitzovské tradice, v níž mistr světa hraje s vyzyvatelem zápas (řadu mnoha šachových partií), a mistr světa FIDE, který svůj titul získával v rámci nového formátu turnajů. Kasparov ztratil svůj klasický titul roku 2000, kdy ho v zápase porazil Rus Vladimir Kramnik.

Ke sjednocení obou titulů došlo roku 2006, kdy Kramnik v zápase konaném pod záštitou FIDE porazil tehdejšího mistra světa FIDE Veselina Topalova a stal se jediným a nezpochybňovaným mistrem světa v šachu. V září roku 2007 se jeho nástupcem stal Ind Viswanathan Anand, vítěz turnaje osmi hráčů v Mexiku.


České a československé území

První zmínka o šachu na českém území je v latinsky psané svatovojtěšské legendě z poloviny 12. stol., prvním česky psaným dílem o šachu jsou Štítného Kniežky o šašiech, které zachycují tehdejší znalosti o dějinách šachu a vysvětlují tahy jednotlivých figur a jejich symboliku.

Mezi české panovní

 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.